INDIÁNSKÝ MESIÁŠ - Ježíš a hledání vize: Charleston, Steven

Steven Charleston je severoamerický indián z kmene Čoktavů, narozený v Oklahomě v roce 1949. Jeho pradědeček i dědeček byli křesťanští kněží. Také on vstoupil do semináře, aby se stal knězem. Během studia se však u něj dostavila krize víry. Musel se vypořádat se všudypřítomnými vzpomínkami na genocidu svých indiánských předků, kteří byli vysídleni ze své pravlasti bílými kolonizátory Ameriky. Musel se vypořádat s faktem, že bílí křesťané vyháněli indiánské křesťany z jejich domovů, aby zabrali jejich zem. Musel dát na misky vah svoji křesťanskou víru a svoji indiánskou identitu. Kniha Stevena Charlestona nazvaná The Four Vision Quests of Jesus je autorovým životopisem, průvodcem historií a tradicemi severoamerických indiánů i osobitým výkladem Matoušova evangelia v jednom. Můžeme si přečíst nezvykle otevřený a poutavý příběh autorova vnitřního duchovního zrání, zasazený stejně dobře do indiánské duchovní tradice, jako do křesťanské teologie. Autor se při svém hledání vize na střeše teologického semináře dozvěděl, že nemusí volit mezi dvěma duchovními cestami, jak to učinilo mnoho jeho soukmenovců, ale že nalezne smíření mezi těmito duchovními tradicemi. Po letech hledání mu byla jeho cesta zjevena při četbě Matoušova evangelia: Cesta zvěstování indiánského Mesiáše. Cesta smíření mezi tradicemi, cesta evangelia, srozumitelného indiánům. Duchovní cesta, po které mohl kráčet jako křesťan a indián zároveň, aniž by upřednostnil či upozadil jednu z nich. Integritu své osobnosti našel v možnosti představit osobu, učení a dílo Ježíše Krista pomocí myšlení, pojmů a rituálů běžných v duchovním světě indiánů. V knize Stevena Charlestona tak ožívá Ježíš jako indiánský Mesiáš, který během svého života prochází čtyřmi rituály hledání vize a stává se tak průvodcem indiánů po jejich vlastním světě. Hledání vize je v tomto smyslu pro autora duchovní výzvou k nalezení tajemství toho, kdo jsme, proč jsme a čím se máme stát. První vizi, podobně jako všichni indiáni, dostává Ježíš v pustině. Je to vize, jak se stát prospěšným své komunitě. Vize, která otvírá Ježíšovi schopnost léčení Duchem. Stává se medicinmanem. Druhá vize je zjevením na vrcholu hory, při kterém asistují Ježíšovi nejbližší přátelé. Ježíšova osobnost se jim zjevuje v jeho skutečné identitě, zatímco rozmlouvá se svými předky, s proroky Mojžíšem a Eliášem. Stává se tanečníkem duchů. Ježíšovi přátelé si celý výjev špatně vykládají, což má za následek dějinná selhání křesťanů. Třetí vizí je sebeodevzdání Ježíše před zatčením v Getsemanské zahradě, poznání, že chce-li svůj úkol dotáhnout do konce, musí přijmout fyzické i duchovní utrpení. Vyjádření posvátné sounáležitosti utrpením je indiánům známé v podobě rituálu Tance slunce. Čtvrtá vize je pak jeho samotnou realizací na kříži. Ježíš do sebe integruje veškerou bolest světa, fyzickou i duchovní, veškeré dějiny násilí i trýzeň každého člověka jednotlivě. A protože umírá přibit ke dřevu, stává se jediným Tanečníkem slunce, který při rituálu položil svůj život. Utrpení se tak stává společným osudem indiánů a Ježíše. Už to není modla cizího náboženství, ale ten, který s indiánskými vyhnanci umíral na Stezce slz. Jeden z nich, jeden z nás... Vzkříšení Ježíšovo je pro indiány v přeneseném smyslu návratem z exilu. Je splněním starých indiánských proroctví o znovuobnovení světa, ve kterém opět zavládne mír a příbuzenství se všemi, kdo žijí na této planetě. Čím je tato kniha pozoruhodná pro české čtenáře a proč stojí za přečtení? Předně tím, že nás, kteří máme vesměs v povědomí romantický a snový indiánský svět Karla Maye, seznamuje formou autentické výpovědi duchovních zážitků rodilého indiána se skutečnou podstatou indiánské duchovní tradice. Zároveň ty z nás, kteří jsou možná duchovně hledající, ale nepřijímají z mnoha více či méně racionálních důvodů tradiční církevní křesťanství, může "indiánská teologie" Stevena Charlestona přivést na svěží cestu poznávání pravdy "tajemství Velkého Ducha" pomocí obrazů a svědectví takové duchovní tradice, která je, světe div se, křesťanství mnohem bližší, než bychom čekali. Indiánská cesta k Bohu je přirozenou součástí každodenního života. Člověk se setkává s posvátnou hodnotou věcí tam, kde by ji nečekal. Indiánský Mesiáš není nepřirozeným konstruktem, ani není nikým, kdo by jakkoli zpochybňoval či relativizoval křesťanskou duchovní cestu. Možná dokonce naopak: Ježíš, viděný očima indiánů, očima těch, pro které je Země posvátným darem, rehabilituje křesťanství pro naši budoucnost. Ježíšova "dobrá medicína" nevzniká z magie šamanů, ale rozpomenutím se na moc původní smlouvy, kterou Bůh uzavřel s člověkem. "Native Jesus" nesmiřuje indiány s jejich tragickým osudem vyhnanců ve vlastní zemi s evropskými osadníky, kteří jim ji ukradli. Na to jsou jejich vzpomínky i současná realita příliš bolestné. Usmiřuje ovšem dvě duchovní tradice, které byly v době amerického kolonialismu zneužity a postaveny proti sobě. A to není všechno. Svým hledáním vize usmiřuje nejen vztahy mezi národy, ale, a to především, duchovní rozervanost člověka dnešní doby bez ohledu na národnost, pohlaví a vyznání. Uzdravuje vnitřní bolest člověka, uvězněného v systému, který není navržen tak, aby vyhovoval duchovním potřebám. Žijeme v čase totálního rozdělení světa, v čase neúprosných korporátů, pandemií, válek o území a identitu národů, v čase nemilého prozření lidstva o povaze systému, který generuje nepředstavitelný blahobyt pro několik vyvolených, slušnou životní úroveň té šťastnější části populace a boj o přežití všem ostatním, systému, stojícího před kolapsem celé zemské biosféry, jenž sám způsobil. Fatální chybou tohoto systému není ani politická orientace, ani sociální uspořádání, nýbrž obyčejná lidská chamtivost, která stojí v přímém protikladu jak k poselství evangelia, tak k indiánskému pojetí příbuzenství. Moudrost indiánských stařešinů a víra křesťanských otců dnes mluví stejnou řečí. Tomáš Procházka