KáPéZetka ZOTROČENCE aneb Nebuď otrok!: Šťastná Kateřina

Stojím na kraji temné propasti. Nevidím, jak je hluboká ani co je na dně. Jistojistě vím, že když roztáhnu ruce a skočím, zachytí mě Boží dlaň. Dá mi všechno, co potřebuju, a ještě mnohem víc. Zahrne mě dobrem, pokojem, radostí, krásnem. Zahltí mě svojí přízní. Jenomže já stále stojím na kraji a otálím. Mám strach. Držím se těch svých pár stébel, těch svých „jistot“. Dobrý Bože, pomoz, prosím, mojí slabé důvěře. Pomoz mi, abych se osvobodila od všeho, co mi brání být naplno Tvoje. Nedovol, abych byla otrokem.