Výprodej! BISKUP NA BLOGU: Konzbul, Pavel Zobrazit větší

VÍRA A POLIBEK - biskup na blogu: Konzbul, Pavel

978-80-7295-219-9

Nový produkt

Čtenáři se dostává do rukou výběr z osobního blogu brněnského pomocného biskupa na Lidovkách. Příspěvky reagují křesťanskou optikou  na společenská a náboženská témata, která byla v dané době aktuální. Jsou ovšem psané tak, aby byly srozumitelné jak lidem věřícím, tak i nevěřícím.

Váz., 112 str.

Více informací

99 Kč s DPH

Více informací

Ukázka textu:

TŘI KRÁLOVÉ – VÍRA, ROZUM, NADĚJE

Adolf Hitler údajně kdysi prohlásil: „Je těžší bojovat proti víře než proti vzdělání.“ Znamená to tedy, že být vzdělaný je důležité, ovšem být věřící, dle mého soudu, je také inspirující.

Na 6. ledna připadá slavnost Zjevení Páně, která je Vánocemi u východních křesťanů a u nás na Západě je spojena s příchodem tří králů. Podívejme se na tuto událost optikou rozumu i pohledem víry. Co zjistíme prostým rozumem? V Bibli po třech králích není téměř vidu ani slechu. V tradici jejich počet dokonce kolísal od tří po dvanáct. Nad Betlémem nesvítila v té době žádná kometa, pouze konjugoval Jupiter a Saturn. Výsledkem tohoto pohledu jsou tedy pochybnosti o historické věrohodnosti celé slavnosti, která stojí na velmi vratkých nohou. My ovšem neslavíme v životě jen jisté historické události, ale také to, co nám chce daná připomínka důležitého sdělit. 19

Tak kupříkladu Dušičky nejsou žádnou připomínkou toho, že by se 2. listopadu zjevil nějaký mrtvý, ale toho, že v určité době si lidé připomněli solidaritu mezi živými a mrtvými a že je to něco, co přináší naději. Nevíme, kdy přesně sv. Mikuláš koho obdaroval, ale přesto je to důvod dát jednou za rok v určitý den někomu dárek, a tak ho potěšit.

Očima víry tedy můžeme vidět den 6. ledna jako připomínku toho, že Ježíš Kristus nepřišel jenom pro věřící, pro ty, kdo znají Bibli a kdo v něj uvěřili, pro členy té či oné církve, ale úplně pro všechny. Dokonce i pro ufony, pokud by to byly lidské bytosti. My nemáme právo nikoho z tohoto společenství s Bohem vylučovat tak, jak jsme toho často svědky. Šel takhle jeden člověk po mostě a vidí, jak na zábradlí balancuje chlápek, který se zjevně chystá ukončit svůj život skokem do údolí. Přiběhl k němu a říká: „Hej, stůjte, nedělejte to!“ „A proč ne?“ „Je spousta věcí, kvůli kterým stojí za to žít!“ „Co třeba?“ „Třeba… jste věřící, nebo ateista?“ „Věřící.“ „Já taky! Jste křesťan, nebo žid?“ „Křesťan.“ „Já taky! Jste katolík, nebo protestant?“ „Protestant.“ „Já taky! Jste episkopál, nebo baptista?“ „Baptista.“ „Já taky! Jste z Baptistické církve Páně, nebo z Baptistické církve Hospodina?“ „Z církve Páně.“ „Bezva! Já taky!

Jste z původní církve Páně, nebo z reformované církve Páně?“ „Z reformované církve Páně.“ „Bezva! Já taky! Jste z reformované církve Páně reformou v roce 1879, nebo z reformované církve Páně reformou v roce 1915?“ „Z reformované církve Páně reformou v roce 1915!“ „A tak vy jste z jiné církve než já. Tak vás tedy nebudu rušit.“

Na pozadí tří vznešených a vzdělaných pohanů, kteří nesmějí chybět v žádném pořádném betlémě, si můžeme uvědomit, že rozum nás volá k neustálému objevování a hledání. Pokud věřím, že něco vyřeším, objevím či naleznu, tak konám. Jeden neznámý autor říká: „Nevěřím v osud, který člověka ovládne, ať udělá cokoliv. Věřím však v osud, který ho ovládne, když neudělá nic.“ Mudrci, přestože sledovali hvězdy, nebyli astrology, ale astronomy. Poznání jim nevzalo jejich svobodu, ale naopak je přivedlo k víře.